Sokoke

Původ

Plemeno sokoke získalo svůj název podle místa odkud pochází. Jméno označuje les Arabuko Sokoke v Keni, kde tyto kočky žily po mnoha desetiletí než byly objeveny lidmi. Les má rozlohu asi 400 km2 a nachází se u měst Kileffi a Malindi. V 80. letech žil na místě zvaném Watamu, který byl poblíž lesa Sokoke, manželský pár. Jednoho dne na zahradě našli vrh koťat, který se až nápadně podobal kočce divoké. Koťata si nechali, ale bylo jim divné, že neloví ptáky ani myši, ale pouze hmyz a někdy je maželé viděli, jak se pasou na trávě. Koťata velmi rychle rosla a poměrně dobře si zvykla na život u lidí. Jejich veterinář jim vyprávěl, jak na tyto kočky narazil v lese Sokoke, že se je snažil chytit, ale marně. Kočky mu vždy utekli a tak lidé v okolí lesa Sokoke začali říkat těmto kočkam kočky divoké. Manželům se tyto kočky velmi zalíbila a tak začali s plemenitbou. Brzy se jejich chov rozrostl i o kočky a koťat, které nacházeli lidé v okolí lesa. Jednou za nimi přijela přítelkyně z Dánska, které se kočky zalíbilynatilik, že si dvě koťata odvezla s sebou do Dánska, kde začala bojovat o to, aby byly tyto kočky oficiálně uznány. V roce 1984 se sokoke dočkala první výstavy, která se konala v Kodani. V roce 1983 byly toto plemeno uznáno jako experimentální a začalo být známo jako africká krátkosrstá kočka. V roce  1992 bylo plemeno uznáno organizací FIFE a byl mu přidělen název sokoke.
Ani dnes není však toto plemeno moc známo a mnoho lidí si je plete s klasickou evropskou kočkou (mourkem). Velkou nevýhodou tohoto plemene je, že ne všechny kočky mohou být plodné, což zabraňuje dalším generacím. Neplodnost způsobily geny, které při plemenitbě zdegenerovaly.
Nejvíce se toto plemeno chová jak jinak než v Dánsku, ale i po Evropě jsou rozmístěny hrstky chovatelů, které se tomuto plemeni věnují. I dnes se sokoke dováží až z Keni, aby se zabránilo problémům s příbuzenskou plemenitbou.

Povaha

I když tato kočka žila po mnoho desetiletí osamoceně, sama se o sebe starala, velmi dobře si zvyká na život, kterým žijí kočky domácí. Protože bylo toto plemeno zvyklé na samotu, na život bez lidí, poměrně dlouho potrvá,než si získáte důvěru kočky a proto se doporučuje brát si sokoke jako kotě a ne jako dospělou kočku ( dospělá kočka si obtížněji zvyká na nové prostředí a nové lidi). Sokoke má velmi hravou a inteligentní povahu. Je velmi aktivní, což potvrzuje i to, že si rádi hrajou mimo domov a nejčastěji je můžete vidět v koruně stromů, jak se jen tak prohánějí mezi větvemi. Na rozdíl od jiných koček se sokoke poměrně ráda koupe. Někdy si jen tak skočí do rybníka, chytí si rybu a považuje to za ohromnou zábavu.
Sokoe má velmi ráda společnost lidí. I když je ve společnosti dětí, psů či jiných koček jeví se jeko velmi spoločenský tvor. Toto plemeno je velmi lehké naučit třeba aportovat, ale věřte, že díky své inteligenci se mnoho věcí naučí samo, například otevírat dveře.

Péče

Srst tohoto plemene můžete udržet ve výborném stavu i s minimální péčí. Postačí pokud srst jednou týdně vykartáčujete kartáčem z prasečích štětin a potě můžete srst přetřít semišovým, či jiným jemným hadříkem, abyste docílili zvýšení lesku srsti. Jednou za měsíc, nebo podle potřeby kočku umejte a ostré konce drápků občas zastříhněte dobrými kleštičkami, a uši vyčistěte přípravkem pro ně určeným.

Tělo: Sokoke působí na pohled velmi elegantně. Její středně velké, svalnaté tělo je vybaveno dobře vyvinutým hrudníkem. Zdaní nohy jsou delší než nohy přední a jsou zakončeny oválnými tlapkami. Ocas je na základně poměrně široký, po celé své délce středně dlouhý a pomalu se zužuje do ostré špičky. I když je kočka středně velká, díky své těžké stavbě kosti je poměrně těžká. Když si sokoke sedne, mělo by tělo vytvořit čistý trojúhelník s přeponou, kterou tvoří záda.

Hlava:  Halva, která působí klínovitým dojmem je v poměru k tělu mála, s rovným nosem a poměrně mohutnou bradou. Středně velké uši jsou na základně široké a poamlu se zužují do zakulacené špičky. Protože uši stojí poměrně vysoko na hlavě, působí kočka ostražitým dojmem. Oválné oči mohou mít někdy až mandlovitý tvar a jsou posazeny velmi široko od sebe. Okolo očí by měl mít sokoke černou linku a to zespoda i zeshora.

Srst: Sokoke má krátkou a lesklou srst, která výrazně přiléhá k tělu. Na dotek působí srst hedvábným dojmem i přes to, že podsada je velmi malá, nebo chybí úplně. Někdy může mít sokoke na břiše chlupy delší než na ostatních částech těla, ovšem to někteří posuzovatelé na výstavách hodnotí jako chybu.
barvy:  Toto plemeno se vyskytuje pouze s takzavnou mramorovanou tabby kresbou. Někdy se této kresbě také říká blotchet tabby. Kresba má vždy podklad zlatý až zlatohnědý, někdy může být podklad i šedivý a kresba je tvořena černou či tmavě hnědou barvou. Na výstavách se velmi dobře hodnotí, pokud je sokoke zbarvená proužky, a to pokud možno co nejvíc souměrně. Když dá sokoke přední nohy k sobě, měly by proužky vytvořit hodně otevřené V, a na hlavě by měly být dva pruhy po krajích velmi viditelné a uprostřed dva méně viditelné, které směrem na záda tmavnou. Polštářky od hmatových chloukpů by měly být vždy bílé , stejně tak jako vousky. Oči mají barvu janrtarovou až světle zelenou. Z rohu oka by měl jít černý proužek, který směřuje na zadní část hlavy.
Velkou zvláštností je, když se narodí kotě, které má sněžnou, neboli bílou barvu. Jejich oči jsou modré a velmi připomínají siamky. I když majitelé takovýchto koček často čekají, že bílá barva vymizí, není tomu tak. Zbarvení těmto kočkám zůstane navždy. Ještě nutno podoknout, že tato barva nebyla, a s největší pravděpodobností ani nebude, na výstavách uznávána.

Text: Veronika Hůlová