Filípkovy patálie s velkou touhou po novém domově

Filda nám nedávno vyprávěl, že by chtěl také jednou odejít do nového domova… „Myslíte si, že si pro mne někdy přijedou noví páníčkové?“, ptal se nás Filípek… „Jasně, že ano, Filípku, také se dočkáš, až přijde tvůj čas“, odpověděli jsme.

Pomaličku se rozbíhal rok 2011 a já se necítila vůbec dobře. Rok 2010 byl naprosto vyčerpávající: Práce na plný úvazek, návrat domů a kolotoč okolo kočiček, naprostý blázinec, který se dal jen tak tak zvládat. Někdy se nedalo vůbec po ránu vstát z postele a normálně fungovat. Jindy se vstávalo o fous lépe, ale odpoledne už by oči spaly a jakýkoliv pohyb byl vysilující a bolestivý.

 

Příchod do útulku

„Dobrý den, dovolali jsme se dobře do kočičího útulku?“, pravil hlásek v mobilním telefonu. Dotazoval se na umístění nalezeného kocourka. Dohodli jsme se na jeho předání ve večerních hodinách. Následně proběhlo setkání a já jsem nezdvořile pravila, že se návštěvě nemůžu věnovat, protože se sotva udržím na nohou a bolí mne neuvěřitelným způsobem hlava. To jsem ještě netušila, že za pár dní opravdu skončím v nemocnici. Dostavilo se oslabení, tělo vypovědělo službu a už se vše sypalo. Naštěstí se z nálezců kocourka Filípka stali časem naši přátelé, a tak bylo na první setkání velmi rychle zapomenuto.

 

Kocourka jsme ubytovali ve venkovním výběhu a pojmenovali ho Filípek. Můžu říct, že je to rebel, exot, miláček, andílek, tulidlo, mazlidlo, úleťák, blázínek, mišuge, ťululum, pošuk, sígr a absolutní výjimka mezi kočičími obyvateli v jednom. Nic takového nám útulkem ještě neprošlo… Na nic tak správně šíleného jen tak jeden nenarazí. A tak byly Vrbičany obohaceny a kočičí poklad v podobě rabiáta Filípka.

 

Karanténa

Čas pomaloučku běžel dál a Filípek dostal virózu. Na to konto jsme ho přestěhovali do hlavní budovy do karanténní klece, kde zůstal po dobu léčby. Vedli jsme debaty o tom, jak asi Filípka přijme obří kocourek Grizzly, až ho vypustíme mezi kočičí obyvatele z karanténní klece ven. Nešlo si nevšimnout, jak na Grizzlyho z klece vrčí a obráceně platilo to také. Přišel čas a my jsme ho skutečně vypustili mezi ostatní kočičky. Jaký však přišel údiv, když jsme zjistili, že situace je naprosto obrácená, než jakou jsme očekávali. Filda se v klídku pustil do Grizzlyho a vůbec ho nešetřil. Pokaždé, když Filípek okolo Grizzlyho procházel, hezky mu plácnul, to aby to velké kocouřisko vědělo, zač je toho loket. A nemyslete si, o žádné rvačky mezi kocourky a kočičkami nikdy nešlo. Ze strany Filípka vždy přišel plácanec, provokace a následoval úprk. Vždy se jednalo o něco bláznivého v rámci hry. Když měla přijít odveta zasažené kočičky, změnil se Filda v hysterku a ječel tak moc, že to protistranu naprosto uzemnilo a odrovnalo, a ta rázem ztratila zájem úder vracet.

 

Bolavé bříško

Filípek žil a byl, jenže jednoho krásného dne nám doma ležel jako placička a nesmírně nás vylekal. Museli jsme navštívit pana veterináře. Léčba nezabrala, a tak jsme nechali udělat podrobné vyšetření, které poukázalo na skutečnost, že musel zkrátka něco nestravitelného sníst. Bříško měl totiž naplněné jakousi hmotou. Měli jsme velmi silné podezření na vatu z hračky či pěnový balónek. Dodnes nevíme, co to vlastně pozřel. Naštěstí se z potíží nenasytný kocourek brzy vylízal a nastalo opět zlobení.

 

Guliverovy cesty

Filda rostl, sílil, dělal lotroviny a kočičí kámoše a kámošky, ale také nás – páníčky - nikterak nešetřil. Proč také, že? Plác ho, bum ho, navrch tři pusinky a mazlení, ještě támhle někoho jakože kousnout a prohnat, aby bylo dílo dokonáno. Chod již tak vypjaté situace narušil ještě více nic netušící nemocný kocourek Guliverek, kterého Filípek nepřátelsky stíhal. A nejen to, na Guliverka měly spadeno také ostatní kočičky - například hysterická Zlatuška, upovídaná Nšoči, ale také prostorově rozložitá bezzubá kočička Růženka. Pro Fildu to byla navíc výzva a hra. Pubertální Filípek nevynechal jedinou příležitost, aby Guldovi neuštědřit políček. V konečném důsledku nelze vůbec tvrdit, že by byl Filípek zlý kocourek, který by ho stíhal cíleně. Bohužel, o dalších zmíněných kočičkách, které napadaly Guliverka, se to samé říct nedalo. Kočičí holky po něm šly cíleně a vyháněly ho ze skupiny. Na druhou stranu Filda se pouze pubertálně projevoval pro svou zábavu.

 

Jedinečná povaha

Je potřeba si na Filípkovu povahu zvyknout, naučit se číst z kocourkova myšlení a vědět, jak si s ním poradit. On je totiž v mnohém zvláštní a jedinečný.

 

Nastal čas, kdy už to v hlavní skupině s Filípkem dál nešlo, a tak byl zařazený do pokoje vrchních odrostlých koťat, kde se cítil jako velký šéf - něco na způsob VELKÉHO TVRDÉHO MARVINA z Velké sýrové loupeže či VELKÉHO VEZÍRA z Létajícího Čestmíra. Kočičí skupina vrchních odrostlých koťat Filípkovi doslova sedla. Našel si zde nové kamarády - chronicky nemocné kocourky - Edíka a Matýska, ale také šikovné kočičí kamarádky - postiženou Agátku a v té době plašánka Heidinku. Kocourek v tomto pokoji zlobil, lumpačil, přátelil se, odpočíval, sledoval televizi - především hokej a navíc mu bylo moc fajn.

 

Nepříjemná bulka

Za jednu z dalších důležitých událostí je nutné zmínit, že Filda prodělal operaci bulky, kterou jsme mu v kožíšku před delším časem nahmatali. Zároveň jsme ji nahmatali pár dnů po vakcinaci a zdála se nám jakoby jiná a zvláštní. Histologie ukázala, že se jednalo o zapouzdřený zhoubný nádor s největší pravděpodobností postvakcinační sarkom, naštěstí však vyoperovaný včas. Žádná recidiva se ani po několika měsících po operaci nedostavila a podle slov pánů veterinářů by mělo být do budoucna vše v pořádku.

 

Návrat do hlavní skupiny

Jenže čas plynul dál a kočičím maminkám, které u nás porodily, už začaly odrůstat koťátka, a tak musel být pokoj vrchních odrostlých koťat vystěhován i s kočičím dorostem, aby mohla být první kočičí maminka i s koťátky ubytována ve větším prostoru. Filda se tedy vrátil do hlavní skupiny kočiček a začalo rodeo, tentokrát však opravdu v dobrém slova smyslu. Guliverek byl tou dobou již ve svém novém domově a otřelé kočičky nelenily a vracely Fildovi údery: „oko za oko, zub za zub“, řekly si a vytáhly proti němu do útoku. A to byla přesně voda na jeho mlýn. Kočičky pochopily, že jde jen o hru a Filda získal kámoše na lumpačení.

 

Ve středu pozornosti

Filípek v legraci nikdy nikoho nešetřil a doposud ani nešetří. Jeho způsob hry vypadá velmi komicky. Chce být totiž za každou cenu středem pozornosti a udělá pro to cokoliv. Běží, někoho plácne, uteče a za chvíli je opět zpátky, to aby zkontroloval situaci, zda si ho někdo vůbec všímá, a když ne, tak znovu zaútočí (samozřejmě opět v dobrém slova smyslu) a opět komukoliv uštědří plácanec. A aby toho nebylo málo, tak se nechá nosit, ale naznačuje, že jakože ve finále nechce, i když ve skutečnosti tuze chce. No, chápete to vůbec? Běhá za námi a rád by se nechal zvedat do výšky. Jestliže je vyzvednut do výšky do náručí, mnohdy zaječí a chce být opět sesazen na zem. Někdy v náručí jakoby náznakem kousne, nikdy se však nestalo, že by to udělal doopravdy. Pak vyskočí a běží pryč, ale stále se vrací a mapuje celkovou situaci, co dělají kočičky a my. Zběsile pobíhá, ječí a skučí, plácá všechny okolo, ve finále se zase uklidní.

 

Filípek umí být také velmi něžný, mazlí se, tulí se, dává pusinky, má své páníčky moc a moc rád. Jen jde o čertíka v kočičí kůži zašitého. Je to zlatíčko s růžky, něco tak milého a zběsilého zároveň. Když  odpočívá, jsme najednou bez sebe a sháníme se po něm: „kde je ten kocourek, snad se mu nic nestalo, rychle ho musíme najít. Aha, tady spinká, je to v pořádku“, a tak nám spadne kámen ze srdce.

 

Najde novou rodinu?

Jenže co s ním ulku, že? Je mladý, krásný, akční, a tak není pochyb o tom, že bychom mu rádi našli nový domov. Záměrně zde vypichuji jeho povahové vlastnosti, ve skutečnosti však nejde o nic tak dramatického. Je prostě akčnější, než je u ostatních koček zvykem. Jestli se však domníváte, že se neumí tulit a mazlit, běhat za páníčky jako pejsek, tak se mýlíte, protože tohle všechno zvládá s naprostým přehledem.

 

Pro Fildu hledáme akční rodinu, která se ničeho nezalekne a kocourek pro ně bude roztomilým zpestřením, protože Filda ve skutečnosti roztomilý je, o tom nemůže být vůbec žádných pochyb. Vždyť kdo si hraje, nezlobí. Takže bavit, bavit a bavit, všímat si Fildy, všímat a všímat, hrát si, koukat s ním na televizi - především na hokej - to Filda může. A běda, jak se kocourkovi nebudete věnovat, však on se vám připomene.

 

Nejlepší kámoš

Filda má u nás dokonce kočičího parťáka Edíčka, jenže Edík k nám přišel v zimě jako zubožené koťátko, z nejhoršího se dostal, ale chronicky kýchá. My víme, že tento projev může časem zmizet s největší pravděpodobností nadobro. Bohužel jen málokdo by si vzal k už tak správně bláznivému Filípkovi ještě chronicky nemocného Edíka. Zmínku o Edíčkovi pokládám za nutnou, protože je mu velmi dobrým parťákem a jeho největším kámošem a jako jeden z mála si umí s Fildou po kočičácky hrát a případně ho i zkrotit.

 

Nutno dodat, že Filípek je navíc kocourek všestranně talentovaný. Umí totiž topit plyšové myšky v mističce s vodou, také nám nosí hračky a už vůbec mu nedělá problém hodit placáka či vozemboucha na záda a válet se po koberci. Kdyby vás náhodou zajímalo, kdy Filípek nezlobí, tak vám zrovinka odpovím: „Filda nezlobí, když právě spí.“

Fotogalerie:

http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Filipkova_fotogalerie

Tak co? Má tady někdo o našeho neobyčejného Filípka zájem? Já osobně bych do toho určitě šla, protože život bez akčního zvířátka si už vůbec nedovedu představit.

 

Za srdíčkového Filípka,

Kristýna Kacálková

www.kocky-utulek.cz

e-mail: info@kocky-utulek.cz