Rozloučení s Ignáckem

Ignáckova cesta byla v srdíčkovém útulku velmi krátká, náročná a velmi smutná, ale vše má svůj význam a asi to tak skutečně mělo být, aby se kocourek nemusel nadále trápit.

O slovo se hlásí bezmoc a lítost, ale zároveň také vnitřní klid. Oči se lesknou smutkem, hrdlo se svírá strachem. Přichází únava, vyčerpání a beznaděj. Vše je jinak, než bychom chtěli. Vždy si přejeme, aby se nemocné zvířátko vyléčilo, našlo časem trvalý domov a bylo konečně šťastné. Už žádné strádání a trápení, už žádné bezesné noci. Bohužel tentokrát byl osud kocourka Ignácka nadobro zpečetěn a nebyla již cesta zpět.

Zanedbaný Ignácek se z ničeho nic objevil v obci Huřviny na Rakovnicku, kde jej začali krmit hodní lidé. Kocourek se musel na tato místa zřejmě zatoulat a domníváme se, že to celé souviselo s velkou hnisající ránou na tlapičce. Možná se popral s jiným kocourkem, který Ignácka zahnal do těchto končin a navíc tento „pomyslný“ kocourek mohl Ignácka s největší pravděpodobností nakazit smrtelnou kočičí nemocí, která se přenáší právě kocouřími rvačkami.

31. 5. 2013 Příjem kocourka do útulku: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/prijem_z_Hurvin_na_Rakovnicku_-_koc.... Ignác má hodně nateklou tlapičku plnou hnisu. Paní doktorka nás nasměrovala na odpolední Vetlife a uvidí se, co dál. Netušíme, jak moc je tlapka poškozená, ale vypadá to dost zle. Nemůžu s Ignáckem moc natáčet, bolí ho to. Momentálně spí v přepravce.

31. 5. 2013 Operace: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Ignac_na_veterine_31.5.2013. Uvidíme, kam až budeme moci zajít. Kocourkova rána je dle lékařek velmi stará, ale vše se projevilo až brutálním hnisáním - to už ale známe u jiných zvířátek. Krmiči nemůžou odhalit problém dřív, než to všechno nateče hnisem a praskne! Bohužel kocourek není v nejlepší kondici, byl tedy uveden do narkózy a do zadní tlapky se nám podařilo dát kanylku. Ignáce prolejeme infuzemi, rána bude vyčištěná, udělají se RTG a po zavodnění by nám mohl už dát i krev. Byl horor ho zakanylovat, je už dehydrovaný, krev nám nedal. Kocourek běsnil, hluboká rána se ale musí vyčistit. Jedu nakoupit a vracím se na veterinu.

11. 6. 2013 Poslední fotogalerie: http://srdcemprokocky.rajce.idnes.cz/Ignacek_dnes_11.6.2013. Vyslovuji vážné obavy! Mnozí z vás si řeknete, že Ignácek vypadá v pořádku. Já ale vím a cítím, že v pořádku není. Oproti tomu si řeknete, že je Gréta strašná a necháváme ji žít. Ona je ale naprosto jiný případ. Netvrdím, že to s Grétou dopadne dobře, ale kočička se v mých očích raduje (samozřejmě, že to může být už za pár hodin jinak). Oproti tomu Ignácek, pokud se potvrdí má teorie, bude upadat do horších stavů. Uvidíme, protože i se smetelnou nemocí dokáže žít zvířátko mnoho let (je to jiné vždy u každého zvířete a druhu smrtelné nemoci - FIV, FeLV, FIP), ale nesmí to být už v rozsáhlém měřítku.

Nevím, jak celou situaci nazvat, zda to byla pro kocourka výhra. Možná vysvobození? Vzhledem k rychlému průběhu nemoci určitě ano, protože jinak by se někde trápil a pomaličku v bolestech umíral vysílením.

Nikdy na Ignácka nezapomeneme, vždy se nám při zmínce o tomto osobitém kocourkovi vybaví jeho reakce. Kocourek se během ošetřování měnil na běsnícího tygra a okamžitě po ošetření z něj byl mazlivý beránek. Navíc jsme ještě nikdy neviděli tolik klíšťat parazitujících na jednom kocourkovi. Nikdy! Tyto momenty v nás již navždy zůstanou.

Těšili jsme se, až bude z karantény venku, jaký to bude mazlík. Věděli jsme, že tohle bude povahově velmi zajímavý kocourek a zažijeme s ním jistě spoustu legrace.

Při vzpomínce se nám vždy vybaví oddaně odpočívající kocourek, o kterého jsme se moc obávali, když byl ponořen do spánku, neboť skutečně vypadal, že již usnul navždy.

V rámci jeho pobytu u nás jsme zažili vytrvalé deště a s tím další potíže spojené s kocourkem umístěným v kleci na terase.

Je nám líto, že musel prodělat dvě operace. Jenže tlapička musela být ošetřena. Na druhou stranu to vše ale pomohlo uspíšit poznání, s jakou nemocí máme tu čest bojovat... Bohužel s nulovými šancemi na výhru.

Vidím spoustu detailů z jeho příjmu, průběhu pobytu i loučení. Nikdy nezapomenu, jak jsem za ním několikrát za noc běhala, abych zjistila, zda leží v suchém. Kocourek neměl pelíšek, ale jen podkladové pleny a deky. Čůral a kakal pod sebe, poté v tom všem nadělení ležel. Nakonec začal konečně používat záchodek, to ale přišla další děsivá skutečnost, kocourkova moč neměla normální barvu a co víc, blinkal sražené krevní smotky. Nakonec přišly teploty, které nechtěly ustoupit, kocourek byl porcelánově bílý, tam kde měl být růžový a nakonec se dostavilo děsivé zjištění, že jdeme proti proudu čehosi, co nemůžeme nikdy změnit.

Mezi těmi všemi smutnými událostmi byly ale také chvíle radosti – to když přestala rána natékat a mohla být sešitá, to když se rána krásně hojila. Další radostná chvíle nastala, když šel poprvé na záchodek, když přestal mít průjem, když papal.

 

Je nám vše nesmírně líto, cítíme hluboko uvnitř smutek a lítost. Všichni ale víme, že za duhovým mostem mu bude lépe. Na této naši straně, kde platí pozemské zákony, by už jen strádal a trápil se.

Vše přišlo ve velmi krátké době a až nyní si říkám „naštěstí“. Zranění na tlapičce, přesun k nám do srdíčkového útulku, operace – to vše zřejmě napomohlo uspíšit jinak zdlouhavému trápení. Kocourek byl nositelem jedné z obávaných smrtelných kočičích nemocí FeLV (kočičí leukémie). Tato nemoc je nevyzpytatelná a bohužel navíc přenosná na oslabené kočičí kamarády. Pokud bychom neodhalili onemocnění včas, mohlo (i nemuselo) se stát některým jeho kočičím kamarádům osudným.

S kočičí leukémií lze žít i několik let odděleně od ostatních kočiček, ale onemocnění nesmí mít již nadvládu nad tělem, jako tomu bylo u Ignácka. Pak už nečeká kočičku nic jiného než trápení, infuze, dokrmování a nakonec i nevyhnutelný konec.

Milovaný Ignácku, vzpomínáme a nikdy nezapomeneme!

Tvá velká kočičí rodina z Vrbičan

Text: Kristýna Kacálková

OS Srdcem pro kočky

http://kocky-utulek.cz/