Výhra v tombole

Na plesovou sezónu se Magda s Hynkem každoročně opravdu těší, oba jsou vášniví tanečníci, a tak si taneční zábavy a plesy užívají. Tentokrát mají namířeno na ples chovatelů drobného zvířectva.

„Hynku, nezapomeň hned nakoupit lístky do tomboly, víš, že loni jsme zaváhali, a pak jsme si losování patřičně neužili.“ Hynek tedy hned po zahajovacím tanečku vyrazil a přinesl plnou hrst lístečků. Večer skvěle probíhal, všichni se náramně bavili a najednou tu byla půlnoc a s ní i losování tomboly. Magda si vyložila lístky na stůl a hlídala tažená čísla. Hynek, který toto její nadšení až tolik neprožíval, vyrazil pro nějaké to občerstvení. Při návratu ještě ani nestačil překročit práh tanečního sálu, když k němu dolehl radostný manželčin výkřik. „Máme, číslo 51 máme“. A jeje, tak přece jen se dočkala. Po vstupu do sálu se mu naskytl ohromující pohled, Magda s vítězoslavným úsměvem táhla obrovskou bednu. „Prosím tě, co jsme to vyhráli?“ „ No přece hlavní cenu, škrabadlo pro kočky!“ Byla to opravdu „výhra“. Taxikář je s takovou bednou nechtěl naložit, teprve když mu nabídli stovku navíc, tak souhlasil. Do výtahu se takový balík taky nechtěl vtěsnat, a tak bednu nechali v kočárkárně. Doma začala porada, co se škrabadlem, když doma není a asi nikdy ani nebude žádná kočka. Nakonec bylo rozhodnuto, že se Magda poptá známých a popřípadě dá inzerát do novin.

Hned v pondělí ráno nadhodila v práci svůj problém s výhrou. Kolegyně se převážně bavily jejím vyprávěním o strastiplné cestě s ohromným balíkem z plesu, ale o nikom, kdo by si škrabadlo chtěl právě pořizovat, taky nevěděly. Až se ozvala Anička, že by věděla o někom, komu by taková věc udělala radost. „Jestli máš ve středu odpoledne čas, pojeď se mnou do kočičího útulku a sama uvidíš.“ Magda souhlasila. A nejen proto, že chtěla udat tu úžasnou výhru, ale už delší dobu byla zvědavá, kam že to Anička vlastně jezdí.

Ve středu naložily bednu do auta a vyrazily. Magdu ale stále neopouštěla určitá nedůvěra, přece jenom nechápala, na co bude těm kočkám v útulku škrabadlo. Anička celou cestu vesele šveholila a Magda měla v hlavě tolik otázek, na které by chtěla znát odpověď, jenže nechtěla před Aničkou vypadat moc zvědavě. Za chvíli byly v malé vesničce před jakýmsi domkem. Anička zaparkovala. „Magdo, jsme tady, tak pomoz mi.“ A už se otevřela vrátka a s úsměvem na tváři je přivítala majitelka útulku. Vešly do chodby domku a Magda se stále nenápadně rozhlížela po záplavě koček, ale to už se jí o nohy jedna otírá… „Šerry, nech návštěvu, nezlobte se, ale to je náš nezvědavější kocourek.“ Jednooké, na nožku napadající zvířátko se ale nedalo odradit a neustále kolem Magdy kroužilo. Ta nevycházela z údivu a její představy o útulku s klecemi plnými mňoukajících koček vzaly za své. To škrabadlo sem opravdu patří, vždyť tady si kočičky polehávají v pelíšcích, v mističkách i na plošinkách škrabadel, jsou porůznu zalezlé v tunýlcích, takže na první pohled se zdá, že tu bydlí se svými páníčky jen pár koček navíc. Ovšem opak je pravdou, bydlí tu až neskutečně velké množství kočičích nalezenců a jejich životní osudy nejsou nikterak radostné. To, co se během této návštěvy od útulkové tety dozvěděly, je jen zlomkem celého příběhu. Magda jen nerada tento kočičí svět opustila a byla rozhodnutá, že tato návštěva nebyla poslední. Najednou jakoby prošla do jiné dimenze, jakoby se jí otevřel svět za zrcadlem, nikdy před tím o toulavých, nemocných, opuštěných a mnohdy i týraných tvorečcích tolik nepřemýšlela a najednou jich měla plnou hlavu.

 
Od té doby už do útulku nejezdí Anička sama, díky Magdě a jejímu nadšení se přidaly i ostatní kolegyně a kočičky získaly mnoho příznivců a pomocníků. A Magda se těší na další ples chovatelů drobného zvířectva, jenom má obavu, aby nevyhrála pytel zrní. V kočičím útulku zrní nepotřebují a do drůbežárny by ho prý opravdu nevezla.

Text: Jana Syblíková

Další články o útulkových kočičkách hledejte na stránkách O.S. Srdcem pro kočky www.kocky-utulek.cz