Kočičí hřbet

Z různých podrobných pozorování koček vyplývá, že jejich pozice těla a výrazy obličeje nepřecházejí pouze z agresivní hrozby, resp. útoku do přikrčení při obraně vestoje. Naježení představuje určitý střed, kdy kočka stojí na natažených nohách, hřbet má zafixovaný ve vysokém oblouku s naježenými chlupy (táhnou se po linii hřbetu až na ocas). Naježení je důsledek „husí kůže“, která i lidem samovolně naskočí, když mají strach (či prožívají silné emoce), nebo jim je zima. Kočičí hřbet je pozice, kterou kočky zaujímají v situacích, kdy jsou vystaveny nějaké hrozbě. Mají tuto „nahrbovací“ schopnost, protože jejich páteř obsahuje skoro 60 obratlů (dvakrát více než mají lidé). Koťata se této dovednosti učí již v rané fázi vývoje. Kočka se při ní navíc staví k nepříteli bokem, aby tím opticky zvětšila svou velikost. Má to vzbuzovat dojem, že je větší a více odstrašující. Účelem je vyrovnat se velikostí protivníkovi nebo donutit predátora, aby se porozhlédnul po menší a méně hrozivé oběti. Kočky tento postoj často využívají při střetu se psy, je to určitá směsice obrany a útoku – vysoce vztyčené nohy signalizují útok, naježená srst, stažená hlava a syčení zase obranu. Bránící se kočka, která se snaží vypadat útočně, může díky této pozici uhájit své zájmy (teritorium, potrava). Povšimněte si, že se kočka za těchto okolností pohybuje poněkud prkenně, je to z důvodu vnitřního konfliktu mezi útokem a obranou.