ŽIŽI - malý velký bojovník



Před časem jsme psali o osudu plaváčků, koťat zrozených za povodní – jedním z nich je i malý Žiži, jemuž osud start do života poněkud ztížil tím, že ho připravil o očičko už v pěti týdnech počínajícího kočičího života.
Ale ne, nebojte, nečeká vás slzavé údolí...

Budu se poněkud opakovat, mnohé bylo popsáno v našem předchozím článku, ale tenhle malý velký bojovník si trochu té pozornosti navíc jistě zaslouží.
Žiži se narodil v kritickém povodňovém čase mámě, která ztratila domov, tedy v době, kdy o suché místo venku kočka hned tak nezavadila. On i jeho pět sourozenců se ovšem dral na svět s vervou a právo na život si doslova vybojoval.

Bohužel, nic na světě není zadarmo. Špatné podmínky k žití a chybějící péče o březí kočku přežívající venku, toto se neobešlo bez následků.
Žiži měl prostě smůlu – virus se dostal do oka tak nešťastně, že zde způsobil závažný zánět. Místo oka měl najednou ohromnou hnisavou tvrdou bouli, která se zvětšovala a vypadala naprosto děsivě.
Malý pacient přesto jevil zájem o okolní svět.
Rozhodli jsme se tedy přistoupit na operační řešení a návrh další léčby.
Malý Žiži (ano, jméno je skutečně odvozeno od Jana Žižky) tak dostal druhou šanci.

Ovšem přijít o oko v pěti týdnech, to už je pořádná smůla!
Přesto – názory a postoje „zvenčí“ se i zde různí. Okamžitě uspat, co s jednookým kotětem? Léčba přece nebude zadarmo! Vyplatí se vám to? Kdo bude chtít jednooké kotě, když jsou útulky plné krásných a zdravých? Pokud to přežije, bude celý život mrzák! A proč si vlastně takhle přiděláváte starosti, máte jich snad málo? Je to tak prosté, rozhodovat od stolu! Máme na to vůbec právo? Je skutečně jednooké kotě natolik méněcenné, že si nezaslouží žít? Je tento svět skutečně jen pro silné, zdravé a krásné jedince? Každý tu svoji odpověď jistě zná...
Ano, šli jsme do boje – s odhodláním, ale bez záruky.

A jak se má Žiži dnes ?

Stehy jsou dávno pryč, očičko se hojí.
V deseti týdnech váží půl kila. Nic moc, víme. Ale na to, že to byla taková smutná chlupatá kostřička je to docela pokrok. Baštit mu chutná, zlobit ho baví. Časem by z něj mohl být i mazel, zatím ovšem nezvítězil nad vrozenou plachostí. Vlastně se mu nelze divit. Ale nikdo na něj přece nespěchá, a když se vám to malé ušaté klubíčko stočí do dlaní a vydrží se pár vteřin nevrtět, už i to je paráda ;-)
Pravda, ještě ho nemine doléčení, operace probíhala na etapy, v jeho
„kojeneckém věku“ bylo vše přece jenom složitější a prý to bylo „o fous“.
Ale dnes místo dlouhých řečí raději přidám několik aktuálních fotek jako důkaz, že boj o malého velkého bojovníka má smysl i cíl.

Pokud někdo z vás už nyní, v babím létě přemýšlí o originálním vánočním dárku nebo chce udělat radost sobě či svým blízkým, a tím zároveň pomoci i Žižíkovi, nechť mrkne sem – WWW.ARTCAT.CZ

Nebráníme se ani finanční pomoci na účet organizace, číslo 1002015761/2700
nicméně jsme názoru, že nabídnout Vám dárečky je slušnost

www.felinogrey.estranky.cz


Vanda Ročková
Aktualizováno: 15.9.2009 13:19:27
Napsáno: 15.9.2009 13:15:27

Forum.

29.9.2009

Iveta

Moc držím pěsti. Vím co je to bojovat s nemocí a navíc hloupými lidmi. První toulavou kočku jsme si nechali protože jsme chtěli my (má asi 6 let). Druhou, jeliko jsme ji dali najíst tak si nechala ona nás. Měla asi půl roku, teď jí je asi 5. Sama se dokázala (podle vetrináře) vylízat z otravy, měla zánět játry. Když přišla měla zánět třetího víčka, na pohled hrůza ani sem neveřila jak oko může netéct díky hnisu. Byla neděle a sehnat v té době veterináře děs. I když jsme objeli i ty co měli ordinaci přímo doma tak ji nevzali. Až jeden na dveřích měl napsáno mimo ordinaci zvoňte, tak jsme zvonili otevřela jeho manželka i když pan doktor byl mimo Ostravu přijel. Jenže to byl teprve začátek. Asi po měsíci občas začala slintat a na nás vrčet, veterinář řekl, že když slintá je z něčeho nervozní, pak začala nekontrolovatelně běhat a za nějaký čas se dostavili křeče. Po otravě jí asi začala epilepsie, 2 x denně léky aby záchvaty nebyli časté, ještě že si je dá dát v pohodě. Naše sousedka (kočky nenávidí) mi stále nutí názor, že škoda peněz že ji mám utopit. Ze začátku jsem každý záchvat obečela to malé tělíčko jak sebou hází. Epilepsii máme v rodině ale nikdy bych neřekla že jí můžou mít i zvířata. A aby měla naše hnusná sousedka radost, tak nám před 2 měsíci opět přišla kočka, nažrala se u našich koček a zůstala. Byla přítulná občas jsme jí pohladili a já vždy řekla jdi si najít jinou rodinu. Pak přijela dcera a pátrala po tom zda je to ona nebo on. Po otočení a zděšení, že má ocucané cecíky jsme začali pátrat po koťatech. Nenašli jsme je, jak se ochladilo tak je přinesla. 3 kocourci (bílorezavý) a 1 rezavá kočička. Tak dávám inzeráty abych se drobotiny zbavila. Takže doma tomu mám 2 kočky, 4 koťata a 10 měsíčního syna. A u maminky která bydlí naproti je taky toulávé kotě s vykloubenou pravou zadní nožičkou a zlomenou stehenní kostí. Tak jdeme dnes na kontrolu. Pokud přijde ješt ěnějaká kočka asi budeme brzy bez sousedky, včera říkala, že když se dívá k nám na dvorek, že se o ní pokouší infarkt. Tak ať sem nekouká, že. Já jen doufám, že koťátkům najdu domov nebo mě za chvíli žežerou. Pěkný den

20.10.2009

Iveta

Koťátka o kterých jsem psala mají domov a jsou tam velice spokojené. Všem děkuji a kdyby se tak měla všechna zvířátka. Pěkný den

Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz